Pár čísel o porodních domech – tisková konference STRP

V pondělí 16. května 2016 jsem byla pozvána na tiskovou konferenci u příležitosti zahájení Světového týdne respektu k porodu, abych přítomným novinářům přiblížila, kde a jak se rodí v porodních domech. Obsah mého příspěvku najdete v tomto článku i ke stažení zde. Text postupně doplňuji odkazy na zdroje a další zajímavé materiály.

Porodní domy jsou běžnou součástí nabídky péče v mateřství v řadě zemí Evropy i severní Ameriky. Jsou provozovány porodními asistentkami a určeny pro ženy s takzvaným nízkým rizikem, které se stanovuje na základě osvědčeného katalogu položek týkajících se současného těhotenství i celé reprodukční historie. Zpravidla stojí ve větších městech a blízko zdravotnického zařízení nemocničního typu, se kterým má personál porodního dům domluvený přesun rodící ženy, pokud se tato rozhodne třeba pro epidurální analgesii, přestane se cítit během porodu komfortně a bezpečně nebo pokud se vyskytne nějaká situace, která by se mohla rozvinout do závažnější patologie. Porodní domy také slouží jako praktická vzdělávací centra pro práci porodních asistentek.

Porodní domy nalezneme v blízkém Rakousku, ve Švýcarsku, v Německu, v Británii, v Kanadě a v dalších zemích. V Rakousku (8.5 milionů obyvatel) se ročně narodí 1.8 % z 90 000 dětí v jednom ze 13 porodních domů. Ve zhruba 120 německých porodních domech se ročně narodí přibližně 7000 dětí – to je 1 % ze všech německých novorozenců. Polovina porodních domů je vedená jednou nebo dvěma spolupracujícími porodními asistentkami a má do 50 porodů ročně, čtvrtina porodních domů je vedena týmem, který asistuje u 100 a více porodů ročně.

V Anglii se se ročně narodí 12 000 dětí (2 % se všech dětí) v přibližně 60 samostatných porodních domech (FMU), tedy v průměru 200 porodů na jeden porodní dům. Zde porodní asistentky pracují ve větším týmu a zastupují se. Často péči společně sdílejí v modelu jedna v roli hlavní pečovatelky a jedna v roli pomocnice. Péče je proplácená britským zdravotním systémem. Rozsáhlá studie Birthplace in England, která se odehrála v Anglii v letech 2008-2010 a sledovala celkem 65 tisíc žen, ukázala, že výskyt závažných následků porodu u dětí narozených ve FMU se nelišil od výskytu následků u stejně nízkorizikových žen rodících v nemocnicích, a to jak pro ženy rodící poprvé, tak pro vícerodičky. Zároveň také ukázala, že klientky porodních domů mají zásadně méně intervencí do porodu, jejich porody byly méně popoháněny oxytocinem, měly méně poporodních poranění a míra provedených císařských řezů byla u žen, které se rozhodly k porodu v porodním domě, poloviční oproti stejně nízkorizikovým, které se rozhodly rodit ve nemocnici. Na základě těchto zjištění vydala v roce 2014 britská NICE (National Institute for Health and Care Excellence) národní doporučení konstatující, že volba samostatného porodního domu je pro nízkorizikové rodičky a jejich děti nejzdravější volbou.

Situace v péči v mateřství a situace porodních asistentek v Kanadě byla před pětadvaceti lety velmi podobná té dnešní v ČR. V roce 1994 bylo v provincii Québec spuštěn pilotní projekt sedmi porodních domů, které fungují dodnes. Projekt se ze zdravotního hlediska osvědčil natolik, že postavení porodních asistentek bylo v roce 1999 plně legalizováno. Nyní je na 8 milionovou provincii 13 porodních domů plus další čtyři porodními asistentkami vedená centra v řídce osídlené oblasti Nunaviku. V Québeckých porodních domech se narodí asi 2000 dětí ročně.

Porodní domy tak již po desítky let na různých místech světa opakovaně ukazují, že mají své důležité místo ve spektru péče v mateřství, a že jsou pro nízkorizikové ženy a jejich děti zdravou a šetrnou volbou.

Téma v médiích

Deník: Zřizování porodních domů? Zapotřebí je odborná debata

ČT: Události z 16.5. 27:22 minuta. ČT téma uvedla jako “Porody doma, nebo v nemocnici?” Z obsahu tiskové konference zazněly odhady přibližného počtu žen, které by o porod v porodním domě mohly mít v ČR zájem. Vstup pana Vladimíra Dvořáka opakovaně ukazuje nepochopení toho, co porodní domy jsou: principiálně je totiž není nutné je ze strany státu “stavět a plýtvat prostředky”, stejně jako nikdo “nestavěl a neplýtval prostředky” při budování jeho privátní gynekologické ordinace. Že primář gynekologicko-porodnického oddělení Thomayerovy nemocnice nezná pojem “nízké porodnické riziko” (low obstetric risk) je spíše smutné, ale stejně tak je dobře možné, že střihem došlo ke zkreslení otázky odpovědi. Věta “Ministerstvo zdravotnictví stojí za lékaři” naopak zcela pravdivě vystihuje aktuální stav věcí: MZ ČR se skutečně dlouhodobě chová jako “ministerstvo lékařů”, které na názory a potřeby nelékařských zdravotnických pracovníků všech oborů bere ohled jen velmi malý nebo žádný.

Zpravodajský portál ČT: V Česku je připravena asi desítka projektů porodních domů

Praha TV: Zprávy ze 17.5., 4:53 minuta

Další texty k tématu porodních domů

15 let starý příspěvek Vlasty Jiráskové s podobnými informacemi, jaké jsem přednesla výše. Zatímco ve zmiňovaném Québecu a Německu se za oněch 15 let počet porodních domů zdvojnásobil, v Česku se situace za stejnou dobu z hlediska legálních možností zhoršila. Na druhou stranu vývoj v poměrně z hlediska porodů paternalistické Francii, která dala na sklonku roku 2015 zelenou pilotnímu projektu devíti porodních domů, dává i českým iniciativám naději na možnost změny.