Někdo se bojí, ale ženy to spíš nejsou

V uplynulých týdnech jsem pro Platformu zdravotních pojištěnců zpracovávala data týkající se porodů v ČR v letech 2009 – 2013, poskytnutá zdravotními pojišťovnami. Dnes na webu iDnes vyšel text lákající na větší článek v tištěné verzi. Informace ze zprávy článek cituje správně, s čím nesouhlasím, je vyznění textu týkající se důvodů pro nárůst.

Můj původní komentář ke zprávě je tohoto znění:

Za skutečně významnou informaci pro rodičky v ČR považuji zjistění, že existují objektivní rozdíly ve způsobu poskytované péče nejen mezi různými zdravotnickými zařízeními, ale i uchopitelné rozdíly regionální. Tyto rozdíly jsou přitom takové povahy, že je nelze vysvětlit pouhou náhodou (zůstávají konzistentní v průběhu let) nebo výhradně velikostí a specializací pracoviště. Je zřejmé, že v nich bude hrát výraznou roli jednak geografická tradice, jednak lokální vedení zdravotnického zařízení. Například v Jihomoravském kraji je zřetelně nižší míra ukončování porodů císařským řezem a vyšší preference ukončování i složitějších těhotenství – poloha koncem pánevním, dvojčata – vaginálně v porovnání například se Středočeským krajem včetně Prahy. Jižní Morava a Zlínsko si přitom udrželo i tradici silné role porodní asistentky jako hlavní pečovatelky o rodící ženu. Vliv konkrétního vedení porodnického oddělení je přitom ještě silnější. Jak jinak si vysvětlit, že porodnice ve Vyškově užívá císařského řezu v míře nižší než 10% všech porodů, zatímco porodnice v Neratovicích v míře přes 40%? Obě zařízení jsou přitom podobně veliká a podobně daleko od krajského centra specializujícího se na riziková těhotenství a porody. Pokud si rodička vybere vaginálně porodit ve Vyškově, je její šance neplánovaně porodit císařským řezem 3-4x nižší než v Neratovicích ( 5% vs. 15-20 %). Znamená to, že se neratovický personál více bojí nebo má méně trpělivosti a volí raději operativní řešení? Znamená to, že vykázáním akutního porodu císařským řezem ve skutečnosti maskuje plánovaný císařský řez z vůle rodičky? To jsou otázky, které by si měly klást jak klientky porodních oddělení, tak jejich vedení a tak i zdravotní pojišťovny, a nejen v otázce císařských řezů, ale i dalších úkonů a skutečností souvisejících s porodem: nástřihy hráze a vznik vaginálních poranění, aplikace různých postupů tlumení bolesti, užití vaginálních operací včetně zákroků typu tlak na fundus, využívání časných odchodů matky a dítěte do domácího prostředí (ambulantní porod) a dalších. Proto považuji za velmi důležité, aby byla podrobná data o těchto úkonech centrálně a jmenovitě pro každé zařízení pravidelně zveřejňována, poskytována k další analýze a diskutována. Zpětná vazba z řad odborné i klientské veřejnosti totiž prokazatelně přispívá k nastavení péče tak, aby byla zdravá a komfortní pro všechny zúčastněné.

Aktuální vyznění článku z iDNES akcentuje jako důvod k rozdílům v mírách císařských řezů strach rodiček. To je důvod, který často citují různí odborníci z řad porodníků, spolu s vyšším věkem a rostoucí obezitou. Faktem ovšem je, že i například ve Spojených státech, kde je celková míra porodů císařským řezem přes 30 % a žena může o císařský řez požádat bez udání důvodů, tak činí pouhá 3% žen. Vzhledem k regionálním a místním rozdílům je skutečně zvláštní tvrdit, že se ženy ve Středních Čechách nebo v Olomouckém kraji bojí normálního porodu tolikrát více než na Jižní Moravě a žádají hromadně o indikace z psychických důvodů. Podobné je to i s argumentem věkem, hmotností, komplikacemi. Vysvětlovat rozdíl mezi největším moravským perinatologickým centrem (FN Brno, míra císařských řezů 21 %) a Olomoucí (34 %) pouze zdravotním stavem a věkem žen bych považovala za velmi odvážné. Tím spíše však považuji za zásadní, aby se o těchto rozdílech srozumitelně diskutovalo a hledaly se cesty, jak skutečnost přiblížit optimálnímu stavu. Věřím, že výše uvedený článek na webu iDNES je dobrý, i když trochu nepovedený začátek.

WHO dlouhodobě doporučuje, aby míra císařských řezů u celkové populace rodiček, včetně rizikových, nepřesahovala 15%. Tento údaj vyšel v prvních doporučeních pouze z praxe skandinávských států, nejnovější analýzy mu však dávají zapravdu: země, kde celková míra císařských řezů tutu hodnotu překračuje, nemají novorozeneckou ani mateřskou úmrtnost nijak prokazatelně nižší než země, kde se tohoto doporučení drží. Konkrétně například Švédsko – celosvětová špička v novorozenecké úmrtnosti – si již po deset let drží míru celkovou míru císařských řezů na 17 % porodů (rozsah mezi jednotlivými zařízeními se pohynuje mezi 9 % a 23 %, tedy přibližně v datech Jižní Moravy).

Podrobnější část zprávy vyšla 25. září v Medical Tribune, na blogu pak vyšla zpráva kompletní.