Kontakt: pavlikova@biostatisticka.cz

Blog

Děti, které pro stát neexistují

Lidové noviny ve vydání z pátku 28. dubna 2017 otiskly rámeček se statistikou domácích porodů v ČR (scan zde). Za rok 2014 uvádí celkem 24 porodů doma, za rok 2015 celkem 33 porodů doma. Zdrojem uváděných dat je ÚZIS. Rámeček vyvolal značné pobavení mezi lidmi, kteří se okolo porodů doma v ČR dlouhodobě pohybují. V ČR před- a poporodní péči domarodícím ženám aktuálně poskytují desítky porodních asistentek, ty nejvytíženější mají 30-50 klientek ročně. Jen v jedné ze skupin na Facebooku bylo v uvedených letech zaznamenáno 166 a 267 dětí narozených doma (v roce 2016 335). Přestože tyto údaje nejsou nutně absolutně věrohodné, zřetelně ukazují na fakt, že oficiální údaje ÚZIS jsou dramaticky, deseti až třicetinásobně podhodnocené. Jak je to možné a jaká je pravděpodobná skutečnost se pokusím popsat v následujícím článku. Navazuji tak na můj starší článek z roku 2010, na základě kterého ÚZIS vydal v roce 2011 zprávu Narození mimo zdravotnická zařízení.

Kdo v ČR sbírá data o novorozencích

Jak jsem podrobně rozebrala v materiálu z roku 2013/2014, data o novorozencích jsou v ČR paralelně sbírána Českým statistickým úřadem (ČSÚ) skrze matriky o narození a Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) za pomocí formulářů Zpráva o rodičce a Zpráva o novorozenci, které má posílat to zdravotnické zařízení, které rodičce a/nebo novorozenci poskytovalo péči. Zpráva o novorozenci obsahovala do roku 2012 čtyři možnosti vyplnění pro místo narození: perinatologické centrum, intermediární centrum, jiné zařízení a mimo zdravotnické zařízení. Toto třídění se pak objevilo v publikaci Rodička a novorozenec v tabulkách 3.9.1-3.9.4. V roce 2013 se začal používat inovovaný formulář, který nabídl pátou možnost porod doma, která byla od roku 2016 změněna na plánovaný porod doma a místo mimo zdravotnické zařízení je teď kolonka jiné okolnosti (zřejmě proto, že zdravotníci nevěděli, jak naložit se situací neplánovaného porodu mimo ZZ).

Zdálo by se tedy, že možnost sběru dat o dětech, které se narodily plánovaně mimo zdravotnické zařízení, je minimálně od roku 2016 plně pokryta, a sběru realitu odrážejících dat nic nebrání. Nic není ale vzdálenějšího skutečnosti. Celý sběr takovýchto dat stojí a padá s ochotou zdravotníků data správně nahlásit. Zatímco v roce 2009 řada zejména pražských porodních asistentek Zprávu o novorozenci a Zprávu o rodičce ÚZIS pravidelně zasílala (což vedlo k hlášení až 150 takto narozených dětí v roce 2009, jak můžeme vyčíst z publikace Narození mimo zdravotnická zařízení), s hrozbou pokuty na základě Vyhlášky o materiálním a personálním vybavení z roku 2011 a Zákonem o zdravotních službách z roku 2012 jejich ochota vystavit se stíhání v případě plnění svých hlásících povinností klesla k nule. Teoreticky by měl Zprávu o novorozenci poslat registrující PLDD, ke kterému přijdou rodiče s doma narozeným dítětem k prvnímu lékařskému ošetření. Tito o tom ale neví nebo předpokládají, že už to přeci někdo udělal, jako u dětí narozených ve zdravotnickém zařízení. Do kolonky “porod doma” se tak dostanou zřejmě pouze děti, které se narodily doma a byly následně z jakýchkoli důvodů (třeba i na straně matky) ošetřeny v nějakém zdravotnickém zařízení. Tomu by koneckonců počty několika desítek případů poporodních transferů při odhadovaném počtu 500-1000 porodů doma, plně odpovídaly.

Jediný, kdo tedy v současné době drží (ale nepublikuje) skutečná data o dětech narozených mimo zdravotnické zařízení, je ČSÚ. Kromě výjimečných případů, kdy se matrika aktivně brání dítě narozené doma do matriky zapsat, jsou všechny děti narozené v ČR zapsány v Knize narození na příslušném matričním úřadě. Jako místo narození je pak uvedena obec a číslo popisné místa, kde se dítě narodilo. ČSÚ by tedy snadno mohl roztříděním záznamů podle místa narození zjistit, která adresy odpovídají zdravotnickým zařízením a které ne. Byl by tím získán asi nejpřesnější možný odhad počtu domarozených dětí v ČR.

Jak se alespoň trochu přiblížit skutečnosti

Dokud se ČSÚ nepodívá na matriční data podrobněji nebo dokud nebude péče porodních asistentek dekriminalizována, můžeme se skutečnému počtu doma narozených dětí přiblížit jen řádově. Něco nám může napovědět následující graf, který jsem připravila z údajů publikovaných ÚZIS v ročenkách Rodička a novorozenec, doplněných o údaje zmíněné v inkriminovaném článku z LN. Ročenky totiž uvádějí i rozdíly v počtu živě narozených dětí hlášených ÚZIS přes jejich formuláře a hlášených ČSÚ přes matriky. Z grafu je zřetelně vidět následující:

  • Cca do roku 2005 se počty nahlášených narozených mimo ZZ držely okolo 180-200 dětí za rok. Údaje za Prahu publikované v Narození mimo zdravotnická zařízení tomuto trendu odpovídají. Můžeme celkem důvodně předpokládat, že v drtivé většině případů jde o děti narozené doma neplánovaně, a že počty takových neplánovaných budou podobné i v následujících letech – jde o víceméně náhodný proces a podmínky v ČR se až na výjimky (zavření některých porodnic) příliš nemění.
  • Od roku 2006 je patrný nárůst porodů nahlášených jako mimo ZZ. Tento trend kulminuje v roce 2008-2009. Porodů mimo ZZ je během tří let 2x více než do roku 2005. Podobný je i vývoj v Praze, kde skutečně nelze dost dobře předpokládat, že by najednou přestaly záchranné služby stíhat rodičky odvážet do porodnic.
  • Současně začínají stoupat zaznamenané rozdíly v počtu dětí nahlášených ÚZIS a nahlášených ČSÚ. Zprvu malé rozdíly se začínají z přibývajícími lety zvyšovat.
  • V roce 2012, s novou legislativou, nastává patrný zlom jak v počtu dětí nahlášených jako narozených mimo ZZ (vrací se na úroveň do roku 2005). Současně dochází k prudkému nárůstu počtu dětí, které byly nahlášeny matrikám, ale nebyly nahlášeny ÚZIS.
  • Podrobnější rozbor ve zprávě Rodička a novorozenec z roku 2012 a 2013 ukazuje, že zhruba třetina těchto dětí se narodila s hmotností do 2500g, zhruba třetina s uvedenou hmotností nad 2500g a zhruba třetina nemá hmotnost uvedenu. Současně platí, že do speciální matriky v Brně, kam se zapisují děti narozené českým rodičům v zahraničí, bývá ročně zapsáno cca 500 dětí (osobní komunikace). Můžeme tedy celkem spolehlivě usuzovat, že nejméně 500 dětí v letech 2013 a 2014, které chybí v záznamech ÚZIS a nechybí ČSÚ, jsou děti narozené plánovaně v domácím prostředí, které nepotřebovaly po porodu žádné ošetření zdravotníkem.
  • Z těchto údajů je tak zřejmé, že ÚZISem uváděné údaje 19, 24 a 33 porodů doma v letech 2012-2015 jsou skutečně nejméně dvacetinásobně nižší než pravděpodobná skutečnost, a že sociální sítě ukazují v současné době odhady blížící se realitě daleko lépe, než oficiální státní zdroje.

Kdo to tak chce?

Smutným faktem na celé situaci s chybějícími daty o českých novorozencích, jejichž rodiny zvolily jako místo porodu domov, je to, že o takto přesné údaje zjevně není vůbec zájem. ÚZIS o problému nehlášení domarozených dětí moc dobře ví, jak vyplývá z informací v ročenkách i z mojí osobní schůzky se zástupci ÚZIS v roce 2016, kterou zprostředkovala Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Ví i o možnosti získat data spoluprací s ČSÚ. Přesto neváhá podávat médiím tak zkreslené údaje, jako vyšly v Lidových novinách, stejně jako je použil zástupce vlády u Evropského soudu pro lidská právě ve Štrasburku. Zřejmě se úřadům – zejména Ministerstvu zdravotnictví – hodí prezentovat otázku porodů doma v ČR jako zcela marginální záležitost týkající se jen několika desítek místo několika set až tisíce rodin ročně.